Díky dokončení arcade machine jsem měl možnost se po dlouhých 30 letech vrátit k 8 bitové pecce z dětských let R-Type.

1. Krátké představení

Jedná se o jednu z nejlepších side scroll vesmírných stříleček, která se kdy proháněla na našich televizích a monitorech. Hra vznikla v roce 1987 v Japonsku pro hrací automaty. Měla ji na svědomí firma IREM. Hra má devět úrovní, každá zakončená mega bossem.

R-Type byl portován snad na všechny existující platformy, o čem nás může přesvědčit následující video old style gaming.

https://www.youtube.com/watch?v=vOjc93QoVaU

Portace byl husarský kousek, protože na všech platformách byl zachován design všech úrovní. Já jsem hral ZX Spectrum verzi (ve videu 16:03) na počítači Didaktik Gama, později Didaktik M.

2. Hrajem

Ovládáte malou raketku, která má pulzní dělo. Dělo umožňuje střílet buď krátké výboje nebo nashromáždit více energie pro větší výboj. Podle množství nashromážděné energie má výstřel různě destruktivní účinky.

Raketa může získat speciální štít, který je možné připojit před nebo za raketu. Štít je možné vystřelit i do nepřítele a tím mu způsobit další škody.

Dále je možné získávat další přídavné zbraně jako naváděné rakety, laserové paprsky, talířové štíty, housenkovité střely atd.

Už od začátku hry vás atmosféra vtáhne a vůbec nevadí, že je vše hranaté. Však je hra vytvořena pro rozlišení 288×240 px.

Na svém Didaktiku, jsem byl schopen odehrát hru do úrovně 5. Kupodivu jsem si hodně z odehraných úrovní pamatoval, však jsem u nich strávil dlouhé hodiny. Zbylé úrovně pro mě byli nové a pokořil jsem je jen díky quick save funkci.

Srací roboti ve čtvrté úrovni za sebou zanechávají bordel, ve kterém uvíznu a rosekám se.

Díky zbraním sebranými v předchozích úrovních jsem si z hadů, krabů a jiné havěti nic nedělal.

Level hodně náročný na přesnost řízení se pro mě změnil v simulátor umírání. Pohroma přišla, když jsem si přepsal quick save výbuchem mé rakety :(.

Konec každé úrovně jsem se zpocenými rukami netrpělivě vyhlížel. Každý následný nálet mohl být smrtící.

Rychle utřít ruce do stehen a pokračovat dalším levelem.

Ani jsem netušil, že tahle potvora je závěrečný boss. Byla zranitelná, pouze když otevřela chapadlovou hubu, do které jsem jí poslal svůj štít.

Neuvěřitelné se stalo skutečností.

Nejsem žádný super hráč a R-Type pro mě byla těžká hra. Ale jsou tací, kteří jsou schopni si ji dát na jeden zátah.

3. Epilog

Nevím, čím to je, jestli nostalgií, jednoduchostí nebo skutečnou kvalitou a genialitou, ale hry z éry 8 bitů jsou i po 30 letech skvělé. R-Type patřil k naprosté špičce a bylo fantastické co se autorům do hry podařilo vměstnat. Nebude ztrátou času pokud si ho i dnes zahrajete.

Ideálně na nějaké arcade machine, protože v době touchů a swipů je skvělý pocit kvrdlat pořádnou pákou a mlátit do velkých tlačítek, kdy ozvěnou se vrací nekompromisní cvakání mikrospínačů. A nemusíte si ani stavět vlastní. Stačí navštívit retro hernu a muzeum ArcadeHry, kde nezapomenutelnou klasiku R-Type mají.

Pokud máte děti ukažte jim, že existovalo něco na co se dalo skutečně sáhnout a cítit pod rukama. I pro ně to bude zážitek, tak jako kdysi pro nás.

Do nového roku si snad jen přát, mít to štěstí a na podobně nezapomenutelné hře se někdy podílet.